Největší český granát

České granáty nevynikají velikostí, většinou nepřesáhnou v průměru 5 mm. Jejich předností je ale hezká červená barva, která je u všech kamenů stejná, a umožňuje tak jejich hromadné zasazování do šperků.

Traduje se ale, že císař Rudolf měl český granát velikosti holubího či snad slepičího vejce. O pyropu velikosti slepičího vejce píše A. Schrauf v knize Handbuch der Edelsteinkunde (Wien 1869, str. 147): „Ein ausgezeichneter Pyrop dieser Art, von Hühnereigrösse, findet sich in der k. k. Schatzkammer.“ (Jeden obzvláštní pyrop toho druhu velikosti slepičího vejce se nachází v císařsko-královské pokladnici.) Pyrop je mineralogické označení českého granátu. Myslí se samozřejmě ve Vídni. Odvolává se na Boetia, že má ve své knize cenu pyropu o velikosti holubího vejce udanou na 45 000 tolarů.

Patrně šlo ale o záměnu s tyrolským granátem almandinem. V Přírodovědeckém muzeu ve Vídni je totiž oválná krabička z doby Marie Terezie o velikosti 75×50×30 mm, zhotovená z jediného almandinu, velikostí se blíží slepičímu vejci, a tady mohlo jít o záměnu s českým granátem, uvážíme li, že řada zpráv o pokladech v minulosti pocházela od návštěvníků, kteří popisované předměty jen letmo zahlédli.

Znalec českých nerostů Anselmus Boetius de Boot ve své knize Gemmarum et lapidum historia vydané v Hannoveru v roce 1609 v části „Dignitas Bohemici magnitudo“ (kniha druhá, kap. XXV, str. 154) píše, že granáty z Čech jsou neobyčejně vzácné a bývají málokdy větší hrachu („quod rarissime magni, ac vix pisis maiores inveniantur“). Ve své knize se věnuje i ceně granátu („Pretium Granatorum“, str. 155). Tam také poznamenává, že císař Rudolf, pán můj milostivý, „magnos Bohemicos in pretio habet, merito, cum rarissimi sint, si quis avellanae magnitudinem aequet, Rubini veri pretium aequare debeat“, velké české — myslí se granáty — v ceně vlastní, zaslouženě, ježto převzácné jsou, a jestliže některý lískovému ořechu velikostí se rovná, cenou pravému rubínu musí se rovnati.

Takto se dovídáme o českém granátu velikosti lískového oříšku a vlastně jde o jedinou zmínku o tak velikém pyropu. Boetius de Boot vysvětluje oceňování českých granátů podle velikosti a udává průměry kroužků, které k tomu sloužily, i tabulku cen na příslušnou velikostní sekci. Vodorovnou čárkou v tabulce cen ovšem Boetius de Boot odděluje přesně granáty o ceně 243 tolarů, které ještě znal, od těch cen, které odhaduje pro případ, kdyby se tak velké granáty našly. Největší sekce „decimaquartam“ je odhadována cenou 6165 tolarů. Šlo o teoretický rozměr 2 centimetry v průměru, to ale na holubí a natož slepičí vejce nestačí!

Ostatně Boetius na konci zmiňované kapitoly píše: „Ego qui per multos annos in Bohemia habitavi affirmare postum, me nunquam quinta, aut sexta sectione maiorem vidisse…“. Volně bychom řekli: „Já, který jsem po mnoho let v Čechách pobýval, potvrzuji po té, že jsem nikdy větší (myslí se granáty) páté nebo šesté sekce neviděl…“ Jeho sekce odpovídaly kroužkům o určitém průměru, a podle nich se granáty měřily a oceňovaly. Sekce čtvrtá podle jeho osminkového systému odpovídala zrnům o průměru 9—10 mm, to znamená, že nikdy neviděl český granát větší než asi jedenáct či dvanáct milimetrů. Takový surový granát byl v jeho době oceňován na 243 tolarů, což bylo dost peněz. Jeden tehdejší tolar představoval 25,9 g stříbra. Teoretické velikosti podle sekce pět a šest byly patrně původem zpráv o neexistujícím českém granátu v době rudolfinské.

Přesto granát velikosti holubího vejce existuje. Nepatřil ale císaři Rudolfovi II. Jde o kámen zasazený spolu s dalšími dvěma granáty a 318 diamanty v briliantovém řádu Zlatého rouna, kterým se dnes pyšní galerie Das Grüne Gewölbe v Drážďanech pod inventárním číslem VIII/6.

Největší z granátů má hmotnost 47 a 6/8 karátu, tj. 9,55 g. Je to oboustranný oválný čočkovec o rozměrech 35×25×18 mm. Jeho rozměr by zhruba odpovídal tradovanému holubímu vejci. Podle kroniky Václava Zelenky z Třebívlic byl tento největší český granát nalezen teprve na počátku 18. století u Šepetel na Lovosicku. Kámen se objevil v Drážďanech, zpracován a zasazen byl do zmíněného řádu klenotníkem Johannem Friedrichem Dinglingerem v roce 1737. Později byl zaslán k opravě známému pražskému klenotníkovi a zlatníkovi Jiřímu Diesbachovi (1696—1776. Rozhodně v roce 1838 byl již veliký granát ve Zlatém rouně v Drážďanech, jak o tom píše Jan Swatopluk Presl ve svém Nerostopisu čili Mineralogii. Údaje o velikosti i že jde o skutečné české granáty, jsou ověřené.

Další nalezené velké české granáty jsou proti těm dvěma v řádu zlatého rouna jen chudí příbuzní. I tak jim ale bývala věnována pozornost. Podle Františka Ambrože Reusse, bílinského lékaře a mineraloga, byl nalezen v r. 1770 granát o hmotnosti 3,5 g, jeho velikost se musela pohybovat kolem 25 mm, ale o jeho osudech není nic známo. Jiný kámen o hmotnosti 2,2 g byl nalezen u obce Staré v r. 1896. Zakoupil jej doktor Václav Pařík, starosta Třebenic a zakladatel muzea Českého granátu. Další granát o hmotnosti 1,35 g a rozměrech 13×19 mm byl v r. 1885 nalezen synem potulného kramáře, který jej prodal třebenickému obchodníku s granáty panu Josefu Zichovi. Ten jej dal přebrousit do briliantového brusu o hmotnosti 3,75 karátu a velikosti 11×9 mm. J. Jettmar ve svém článku ve Světozoru roku 1877 dokonce uvádí i jeho cenu, 300 zlatých po vybroušení.

Právem obdivujeme zcela mimořádný granát v Muzeu českého granátu v Třebenicích. Jde o pyrop vybroušený do tvaru šestiřadé routy o průměru základny 12,3 mm a výšce 8,6 mm, má hmotnost 13,21 karátů (= 2,642 g) a je to největší současně známý český granát na území České republiky. Byl nalezen v Chrášťanech. Jde o překrásný kámen, který má v sobě vrostlici malého zirkonu. Výbrusem a uvedenou vrostlicí se stává nezaměnitelným unikátem.

Mezi granátovou elitu, co se velikosti týče, patří bezesporu snad nejkrásnější granátové šperky vůbec, jde o empírovou soupravu Ulriky von Levetzow pocházející z r. 1820. Největší z kamenů měří 9,7×7,8 mm.

Ve sbírkách Rudolfa II. se nacházel, podle pověstí, pyrop o velikosti holubího vejce. O tomto kamenu nejsou dále v historii žádné zprávy. Tato pověst mohla být vymyšlená nebo se mohlo jednat o nějaký jiný červený kámen.

Český granát o rozměrech 21,5 x 19,8 mm je součástí řádu zlatého rouna z roku 1737, v současnosti je uloženo v drážďanském Zwingeru. Je to zatím největší nalezený český granát.

V místní historické literatuře se objevují informace o nálezech pyropů o hmotnosti 3,5 g (1770), 1,35 g (1885) a 2,2 g. Poslední z nich byl v majetku třebenického lékaře V. Paříka. Další osud těchto kamenů není známý.