Golden Gate

Golden Gate je místem, které se již po několik generací těší pověsti jedné z nejikoničtějších lokalit ve Spojených státech. Ačkoliv se dnes většině lidí při vyslovení názvu „Golden Gate“ vybaví především slavný most klene se nad průlivem mezi Tichým oceánem a Sanfranciským zálivem, historie tohoto místa je mnohem starší a zasahuje hluboko do dějin osídlování severoamerického západního pobřeží. Právě průliv Golden Gate, kterým se do zátoky vlévá oceán, tvořil klíčový bod, odkud mořeplavci a pozdější kolonizátoři chápali celé okolí jako strategický přístav. Podle dochovaných záznamů jej tak pojmenoval americký důstojník John C. Frémont ve 40. letech 19. století, jenž se inspiroval legendárním starověkým „Zlatým rohem“ v Konstantinopoli, neboť průliv vnímal jako vstupní bránu k nekonečným možnostem tehdy neprobádaných kalifornských krajin. Samotné pojmenování Zlatá brána se postupně přeneslo i na most, který zde byl ve 30. letech 20. století vybudován a jehož vznik provázely jak nadšení, tak nesmírně obtížné technické výzvy. Vypráví se, že první nápady na překlenutí Golden Gate se objevily již koncem 19. století, kdy rostlo napětí mezi tím, že San Francisco se chtělo stát významným obchodním i kulturním centrem, ale spojení se zbytkem Kalifornie a dále s vnitrozemím bylo kvůli vodní překážce dost omezené. Obecná představa o mostu, který by umožnil snadnou dopravu mezi městem a severní částí zálivu, však čelila silnému skepticismu. Nejenže se diskutovalo o astronomických nákladech, ale mnoho odborníků považovalo ideu tak dlouhého mostu přes hluboké a zrádné vody za nerealistickou.

Když se však v prvních dekádách 20. století rozšířila automobilová doprava a Kalifornie zažila obrovský populační i hospodářský boom, tlak na lepší infrastrukturu prudce vzrostl. Do popředí se proto dostala myšlenka, že by vybudování mostu mohlo být nejen možné, ale i nutné pro další rozvoj regionu. V popředí stál především Joseph Strauss, inženýr s vizí, která přesahovala pouhý most: chtěl vybudovat stavbu, jež by byla symbolem budoucí prosperity, vítězstvím techniky nad zdánlivě nepřekonatelnými přírodními podmínkami. Strauss se s týmem dalších odborníků pustil do boje s názory, že průliv Golden Gate má příliš silné proudy, že hloubka dosahující přes 90 metrů neumožní ukotvení pilířů a že větry mohou poškodit i masivní konstrukci. Přesto byl vypracován a postupně vylepšen návrh, který se nakonec opíral o ocelovou visutou konstrukci s hlavním rozpětím přes 1,2 kilometru, dvěma obřími pilíři a s unikátním ukotvením lan. Zásadním mezníkem byl rok 1930, kdy občané okresu Marin i San Francisca schválili vydání dluhopisů na financování projektu, čímž deklarovali, že v tento velkolepý počin věří a jsou ochotni jej zaplatit z budoucích daňových příjmů. Mnozí později vyprávěli, že atmosféra té doby, kombinace hospodářské krize a potřeby naděje, přispěla k tomu, že se veřejnost pro tak náročný projekt nadchla.

Stavba Golden Gate Bridge, jak byl most oficiálně pojmenován, začala v lednu 1933 a trvala více než čtyři roky. Během jejího trvání pracovalo na místě až několik tisíc dělníků, kteří se potýkali s extrémními podmínkami: na volném moři foukaly silné poryvy větru, ocelové konstrukce byly kluzké a během zimních měsíců nebyla nouze o prudké deště. Strauss i jeho inženýrský tým proto museli zavést přísná bezpečnostní opatření, jež zahrnovala například rozměrné ochranné sítě zavěšené pod stavbou. I přes tato opatření došlo k několika tragickým nehodám, při nichž zahynulo celkem jedenáct pracovníků, což bylo sice méně, než původní odhady při takové stavbě naznačovaly, ale i tak šlo o bolestný dopad realizace tak monumentálního díla. Slavný příběh vypráví o skupině dělníků, kteří se pro sebe nazývali členy klubu „Halfway to Hell“ neboli napůl cesty do pekla, protože síť několika z nich zachránila, když spadli z lešení či konstrukcí. Tyto dramatické události se staly důležitou součástí legend, které se k mostu váží, a zároveň přispěly k tomu, že si získal respekt jako technický triumf vyžadující nemalé lidské oběti.

Když se 27. května 1937 uskutečnilo slavnostní otevření Golden Gate Bridge, do San Francisca se sjely tisíce lidí z okolí i zdaleka, aby se zúčastnily ceremonií. Celá oblast kolem mostu se proměnila v obří festival, který symbolizoval konec izolace severních oblastí zálivu a vítězství lidské vynalézavosti. Do té doby se cestující i náklad přepravovali trajekty, což bylo omezené a závislé na počasí. Most najednou zaručil rychlou, relativně komfortní a především nepřerušovanou trasu, která ještě více propojila San Francisco s ostatními městy na severu. Otevření se stalo společenskou událostí, provázely je ohňostroje, hudební vystoupení a přehlídky lodí plujících pod majestátními věžemi. Někteří pamětníci dodnes popisují ten pocit, když vkročili na čerstvě vybudovanou mostovku, jako by se jim odkryl nový svět s neskutečnými výhledy na město, zátoku a daleký horizont Tichého oceánu. Červenooranžová barva, oficiálně nazývaná „international orange“, se stala jedním z hlavních poznávacích rysů konstrukce – vybraná proto, aby most v mlze lépe vynikal a zároveň ladil s okolním prostředím.

Jedinečnost Golden Gate Bridge netkví pouze v jeho technických parametrech nebo malebném zasazení do krajiny, ale též v tom, jak se během let stal neodmyslitelnou součástí kulturního a symbolického dědictví Spojených států. V době druhé světové války byl strategickým bodem, neboť případné nepřátelské lodě či ponorky by vnikly do zálivu právě tudy. Po skončení válečných konfliktů nastal masivní rozvoj turismu a Golden Gate Bridge se dostal na seznam povinných zastávek pro všechny návštěvníky Kalifornie. To umocnilo jeho popularitu v masmédiích, filmu a literatuře. Objevoval se v nespočtu filmových záběrů, na reklamních plakátech, v literárních dílech jako kulisa dramatických i romantických příběhů. Jeho majestátnost a krása inspirovaly fotografy a malíře z celého světa. Pro obyvatele San Francisca pak most představoval nejen dopravní tepnu, ale i symbol sounáležitosti – něco, co vyjadřovalo jejich hrdost na město, jež překonává výzvy a vzkvétá.

Z inženýrského hlediska jde o dílo, které bylo až do roku 1964 nejdelším visutým mostem na světě, překonán byl až mostem Verrazzano-Narrows v New Yorku. Délka mostu Golden Gate Bridge od jednoho konce k druhému, včetně nájezdových ramp, přesahuje tři kilometry, přičemž samotné hlavní rozpětí mezi věžemi činí přibližně 1280 metrů. V době dokončení šlo o skutečný technologický zázrak: ocelová lana, která drží mostovku, se sestávají z tisíců drátů pečlivě spojených do kabelů o impozantném průměru. Každá z věží se tyčí do výšky přes 220 metrů nad hladinu moře, a to s ohledem na hluboké dno průlivu, jež je mnohde ještě dalších téměř sto metrů pod vodní hladinou. Denně po mostě projedou desítky tisíc vozidel, což klade mimořádné nároky na údržbu. Silné větry z Tichého oceánu a slaná voda způsobují korozi, proto je údržbářský tým mostu stále v akci, natírá rezivějící části, obnovuje ochranné nátěry a hlídá, zda nedochází k poškození konstrukce. Vystupovat až na samotný vrchol věží, kde je třeba čas od času provádět inspekce, je pro mnohé pracovníky nezapomenutelným, byť poněkud nebezpečným zážitkem.

Nedílnou součástí příběhu Golden Gate Bridge jsou i temnější kapitoly, které se týkají sebevražd. Od doby, kdy byl most uveden do provozu, se bohužel stal vyhledávaným místem pro lidi v krizové životní situaci. Statistiky uvádějí, že z mostu skočily již stovky lidí, což z něj činí jedno z nejfrekventovanějších míst sebevražd na světě. Město i správa mostu proto postupně zavedly opatření, jež mají tomuto tragickému fenoménu bránit: dohlížejí bezpečnostní hlídky, byly instalovány telefony se spojením na krizové linky, a v nedávných letech se buduje i záchytná síť, která by měla pád zamezit. Tyto aktivity nicméně zůstávají do jisté míry kontroverzní a diskutuje se, zda lidé, kteří se rozhodnou takto odejít ze světa, nenajdou jiný způsob, jak svůj čin vykonat. Přesto se většina místních shoduje, že povinností je zachraňovat lidské životy a že alespoň částečná ochrana by mohla posloužit k tomu, aby si zoufalý člověk mohl dopřát více času na rozmyšlenou či vyhledání pomoci. Během let se tak i tato neveselá dimenze stala součástí legendy o Golden Gate: k monumentálnímu mostu patří bohužel i stinná stránka, jež paradoxně dokládá sílu jeho přitažlivosti.

Zájem o Golden Gate Bridge neutuchl ani v pozdějších dekádách 20. století a pokračuje až do současnosti. V 80. a 90. letech prošel most několika rekonstrukcemi, které se zaměřily na stabilitu, odolnost vůči zemětřesení a na průjezdnost. Kalifornie leží v seismicky aktivním pásmu, a tak se inženýři snaží neustále posilovat konstrukci, aby odolala potenciálnímu velkému zemětřesení. Probíhají rozsáhlé studie, simulace a testy, za jejichž pomoci se zjišťuje, nakolik by silné otřesy mohly ohrozit závěsy a věže mostu. Zatímco starší konstrukce se spoléhala především na vysokou pevnost materiálů, moderní úpravy dbají na možnost určité „flexibilní“ deformace, což zvyšuje šanci, že most nepodlehne. Pro zajímavost, odborníci uvádějí, že most se při silném větru dokáže pohnout až o několik metrů a jeho důmyslný systém závěsů a kloubů umožňuje rozložit síly tak, aby nedošlo k prasknutí. Tyto technické úpravy běžný návštěvník obvykle nezaznamená, zato však zaručují bezpečný a plynulý provoz v průběhu celého roku.

S Golden Gate Bridge se pojí i mnoho osobních příběhů a lidských osudů, které vytvářejí poetickou stránku této monumentální stavby. Mnoho obyvatel San Francisca i turistů popisuje, jaké to je přejít most pěšky: začít na jižní straně poblíž Presidia, kde se vypínají červené věže do mlhy, a pokračovat celou cestu až na severní konec, do oblasti Marin County. Obzvlášť při východu nebo západu slunce se naskýtají dechberoucí výhledy – město se halí do narůžovělého světla, mlha se valí od oceánu a každou chvíli zahaluje věže do stínů, aby je po chvíli zase odhalila. Z mostu je také možné vidět věznici Alcatraz uprostřed zálivu nebo mrakodrapy finanční čtvrti v centru San Francisca. Někteří lidé právě na Golden Gate Bridge požádali svou drahou polovičku o ruku, jiní jej neváhali zařadit do svatebního obřadu jako pozadí fotografií, z nichž dýchá majestát i romantika zároveň. V řadě filmů, ať už akčních, dobrodružných či katastrofických, je most ústředním bodem, který buď hrdinové brání, nebo se stává dějištěm dramatických scén, kdy se na něj řítí monstra či přírodní živly.

V moderní éře digitálních technologií si Golden Gate Bridge drží výsadní postavení také v oblíbenosti na sociálních sítích: denně se objevují tisíce fotografií a videí, na nichž lidé z celého světa zachycují jeho krásu z různých úhlů, z lodí či z přilehlých kopců. Hashtagy spojené s Golden Gate patří k těm nejpopulárnějším, pokud jde o San Francisco a Kalifornii obecně. Tím se jeho symbolika v novém tisíciletí ještě upevňuje – je to místo, kde se setkávají historie, moderní kultura, turistický ruch a technologické inovace, pro které je San Francisco a blízké Silicon Valley proslulé. Dokonce i design městských suvenýrů, log a propagačních materiálů je často založen na siluetě věží Golden Gate Bridge. Město je pyšné, že se mu podařilo vybudovat dominantu, která přetrvává jako globální symbol. A to vše navzdory faktu, že sám Joseph Strauss ani nemohl tušit, jaký ohromný dopad bude mít jeho projekt za mnoho dalších desetiletí.

Když se dnes člověk zahledí na Golden Gate Bridge, může si představit veškerou tu dřinu, finance a vynalézavost, které byly nezbytné k tomu, aby zde stál. Stavba, jež původně vyvolávala pochybnosti ohledně své realizace, se v průběhu času stala předmětem obdivu a nepřehlédnutelnou součástí panoramatu. Při pohledu z vyhlídkových míst, jako je Battery Spencer na severu či Crissy Field na jihu, působí rudé věže natolik úchvatně, že někdy člověk zapomene na ruch velkoměsta za sebou. Právě v tom spočívá kouzlo tohoto mostu: propojuje město a divokou přírodu, staré a nové, iluzi a realitu. Jeho průjezd je dnes zpoplatněn mýtným, které slouží k údržbě a dalšímu rozvoji, a denně ho využívají tisíce aut i nesčetní cyklisté a chodci. Ať už však lidé přecházejí most za prací, při turistickém výletu, nebo jen s nostalgií vzpomínají na staré časy, Golden Gate Bridge v sobě nese něco víc než jen ocel a beton – je ztělesněním odhodlání, jež charakterizuje celé Spojené státy, a zvláště pak průkopnického ducha Kalifornie.

A tak příběh Golden Gate Bridge nekončí, neboť každý den se otevírá nová kapitola. Architekti a inženýři nadále zkoumají možnosti, jak jej posilovat a udržet pro další generace. Umělci a fotografové nacházejí nové způsoby, jak jeho krásu zachytit. Turisté proudí k jeho věžím, aby si na vlastní kůži vychutnali působivost místa, kde se setkává širé moře se zátokou, a kde se mlha mění v kulisu dramatických výjevů. Místní obyvatelé ho berou tak trochu samozřejmě, ale zároveň ho chrání jako nedotknutelný klenot a památku, která je pro ně nejen cestou, nýbrž i symbolem domova. Každý, kdo kdy stanul na Golden Gate Bridge, v sobě odnáší určitou vzpomínku: ať už je to úchvatný výhled, pocit z neustávajícího větru či zvuk lodní sirény rozléhající se v mlze. Tyto útržky prožitků se pak skládají do široké mozaiky, jež naplňuje slovo „Golden Gate“ obsahem daleko přesahujícím pouhé zeměpisné označení. Je to pomyslná brána, která vede k nejrůznějším příběhům a možnostem, ať už se v mysli poutníka vztahují k minulosti, přítomnosti či budoucnosti.

Zdroje (5 nejhodnotnějších):

1. Rothman, H. K.: The Golden Gate Bridge: History and Design of an Iconic Structure
2. Strauss, J. B. (autobiografické materiály a dopisy v archivech San Francisco Public Library)
3. Kevin Starr: California: A History (obsáhlá publikace o dějinách státu včetně výstavby mostu)
4. Parsons, G. M. & Associates: Engineering the Golden Gate – A Technical Overview
5. San Francisco Chronicle Archives (dobové články a reportáže o průběhu stavby a slavnostním otevření)