Karát

Karát. Obyčejné slovo, které však tisíciletími prochází jako vzácná nit spojující zájem lidí o bohatství, krásu a přesnost. Představme si teď příběh starého kupce, jenž kdysi dávno cestoval napříč východní Afrikou, Blízkým východem a dále do Evropy, aby shromáždil co nejvíce informací o tom, jak se zlato a drahé kameny posuzují, oceňují a směňují. Jeho jméno se ztratilo v mlhách dějin, ale zůstaly písemné záznamy, v nichž tento bezejmenný dobrodruh popisuje svoji pouť od písečných dun k úrodným břehům řek, od obrovských trhů v Alexandrii až po zdobené paláce Konstantinopole. A kamkoli vkročil, setkával se s různými měnami, obchodními praktikami a samozřejmě i se šperky, které lidé nosili na znamení lásky, moci či náboženské úcty. Na trzích slýchal o zlatě nejvyšší jakosti, jež se dalo poznat podle ryzosti, a také o drobných semínkách svatojánského chleba, která se prý používala k vážení drahokamů. A právě tato zvláštní souvislost mezi semínky a zlatem se mu stala klíčem k tajemství, proč se tak rozšířil pojem karát. Jak si vyprávěl v jedné ze svých zpráv, obyvatelé východní Afriky a mnoha oblastí Blízkého východu využívali semínka rohovníku obecného, která se vyznačovala takřka stejnou hmotností napříč rozličnými rostlinami. To z nich učinilo užitečný nástroj pro měření malých množství kovu či drahých kamenů. A tak se zrodila jednotka, kterou dnes nazýváme karát, ačkoli její cesta k dnešní podobě byla velmi dlouhá a pestrá. Starý kupec pochopil, že lidská touha po exaktním měření a obchodní spolehlivosti vedla k tomu, že když se semínko rohovníku (řecky „kerátion“) ustavilo jako pomůcka pro určování váhy, vzniklo slovo karát neboli „carat“. Postupem staletí přetrvalo, rozšířilo se v různých jazykových mutacích a nakonec se ustálilo v moderním měřicím systému, ovšem s dvojím významem: jedním pro váhu drahých kamenů a druhým pro ryzost zlata.

Vzpomínaný kupec často popisoval své setkání s různými lidmi, kteří se honosili zlatými ozdobami. Mnohokrát se divil, že ačkoli všechno vypadalo na první pohled jako to nejryzejší zlato, zkušený obchodník či kovář dokázal během chvíle zjistit, zda je kov směsí s nižším podílem zlata, a tedy i nižší hodnotou. Starobylou metodou bylo například použití kamene, tzv. dotěrky, a kyseliny. Kov se o kámen otřel a podle barvy vzniklé stopy se zhruba poznalo, jak cenný je daný šperk. Navíc existovaly přísné předpisy pro mincovny, které musely dodržovat přesný poměr drahého kovu v mincích, aby nedocházelo k inflaci a poklesu důvěry v měnu. A právě odsud začíná druhá kapitola karátu, tentokrát ve smyslu definice ryzosti zlata. Kupec při svých cestách slyšel, že v Byzantské říši se za 24 karátové zlato považovalo to, které bylo prakticky čisté, tedy z 24 dílů tvořeno zlatem. Pokud se do kovu přidávaly slitiny, ať už kvůli úpravě barvy nebo tvrdosti, výsledná čistota klesala a množství karátů se snižovalo. Třeba 18karátové zlato znamenalo, že je z osmnácti dílů zlata a šesti dílů dalších kovů. Z praktických důvodů se tak měřilo, kolik „čtyřiadvacetin“ zlata obsahuje daný klenot. Obchodníci se radovali, že existuje poměrně jasný standard, podle nějž mohli odhadnout hodnotu výrobku, a v případě drahokamů se zase užívala ta původní idea, že 1 karát drahokamu se rovná zhruba 0,2 gramu. Starý kupec v zápiscích zmiňoval, že to byl v podstatě geniální nápad – spojit váhové měření se semínky a čistotu zlata s počtem pomyslných dílků z celku. I pro kupce bez vyššího vzdělání bylo jednoduché chápat, že 24 je maximum. Přesto se mezi trhy v Konstantinopoli, Damašku a Káhiře vedly žhavé debaty, jak velké odchylky se v definici karátu mohou připustit, než už se bude jednat o podvod.

Když se náš bezejmenný dobrodruh vydal do Evropy, narazil na různé země, které pojem karát užívaly podobně, ale někdy se lišila samotná váha, již karát představoval. V některých italských státech mohlo jít o něco málo přes 0,2 g, jinde zase o trošku méně. Obdobné nejednotnosti panovaly u definic ryzosti zlata, což ve středověku vedlo k mnohým sporům i praktickým problémům při mezinárodním obchodování. Přesto se karát postupně stal ustáleným termínem, a to natolik, že i v moderní době, kdy se v metrickém světě užívá kilogram, gram a jeho odvozeniny, zůstal karát symbolicky zachován. Když dnes někdo řekne, že diamant má 1 ct, každý klenotník chápe, že jde o 0,2 gramu, a když slyší o 18karátovém prstenu, znamená to 75% zlata. Cesta ke standardizaci ovšem nebyla vůbec snadná. Trvalo až do roku 1907, než se na mezinárodní konferenci pro míry a váhy ustanovilo, že 1 metrický karát (ct) drahého kamene je přesně 0,2 g. U zlata se do dnešních dnů držíme 24karátového systému, který sice číselně nevychází přímo z gramu, ale je tak vžitý, že se od něj nejspíš neustoupí.

Příběhy o karátu a jeho významu se brzy spojily i se symbolikou. Karátové zlato je nejen praktická jednotka, ale i symbol kvality, luxusu a aristokratického půvabu. Ve středověku si panovnické rodiny někdy nechaly vyrobit korunu s čistým 24karátovým zlatem, aby dokázaly, že si mohou dovolit to nejdražší, přestože čisté zlato je měkké a šperk se snáz deformuje. Jindy se užívalo 22karátové, 18karátové nebo 14karátové zlato, aby šperk měl zároveň vyšší odolnost. V lidové představě je dodnes zakořeněno, že čím více karátů, tím hodnotnější a vzácnější klenot či mince. A tak vznikaly příběhy o zlatých pokladech, ve kterých se to hemžilo pojmy jako „ryzí zlato“ a „čistá ražba“. Podobně se i dnes chlubí majitelé briliantových šperků tím, kolik karátů má jejich diamant, případně jestli se jedná o čistotu VS1 či barvu D. Karát je ale jen váha, nezohledňuje samotné estetické kvality kamene ani jeho optické vlastnosti. Přesto se pro laickou veřejnost stalo číslo karátu jedním z nejjednodušších vodítek při posuzování ceny drahokamů.

Z dalších starých zápisků a legend, s nimiž se kupec setkal, vyplývá, že jeden z nejpozoruhodnějších příběhů je spjat s briliantovým řezem. Diamanty se dříve brousily velmi jednoduše, spíše se hladily a odstraňovaly se jen hrubé nedokonalosti. Ovšem s rozvojem řemeslného broušení ve středověké Evropě se zjistilo, že diamant lze vybrousit do mnoha faset a tím zvýšit jeho lesk, tzv. oheň a třpyt. Poptávka po těchto unikátně broušených kamenech rostla a lidé se začali mnohem více zajímat, kolik karátů vlastně jejich nový diamant má. Čím větší kámen, tím náročnější broušení a tím prudce stoupá i jeho hodnota. Objevil se tak velký tlak na standardizaci. Postupně se i v Evropě uznalo, že semena rohovníku jsou natolik spolehlivá, že by mohla být dobrým etalonem. Avšak protože ne všechna semena měla stoprocentně stejnou hmotnost, vznikaly dohady, jaká by měla být průměrná velikost. Teprve s příchodem přesnějších vah a postupným přijetím metrického systému se v 19. a zejména 20. století došlo k závěru, že 0,2 g je pevná hodnota pro 1 ct. Byla to zdánlivá drobnost, ale v klenotnickém světě to znamenalo revoluci, neboť díky tomu mohl obchod s diamanty, rubíny a safíry překonat hranice národních měr a zároveň se sjednotit jazyk obchodníků.

Karát používaný pro ryzost zlata prošel paralelním, ale trochu odlišným příběhem. Už v antickém období, kdy se formovala část terminologie, existovalo rozdělení kovů do poměrů; ale teprve v Byzanci se ustálilo označení 24karátového zlata. Kupcovy zápisky zmiňovaly, že v průběhu středověku se dalo najít i 23karátové zlato, 21karátové a tak dále, přičemž šlo o směs s mědí, stříbrem či jinými kovy, které mu dodávaly charakteristickou barvu. Zmíněné 18karátové zlato (tedy 75 % zlata) mívá teple žlutý odstín, 14karátové (58,5 % zlata) je o něco světlejší a také odolnější vůči mechanickému poškození. Čím méně karátů, tím se zlato stává odolnější, ale ztrácí část svého kouzla luxusu a zářivého lesku, který vychází právě z vyššího obsahu tohoto drahého kovu. V některých regionech (zejména v severní Evropě) bylo kvůli praktičnosti populární 9karátové zlato, což znamená 37,5% ryzosti, protože i tak se kov vzhledově blížil zlatu, ale už jeho cena a trvanlivost odpovídala vyššímu podílu slitin. Obchodník potkával mnohé panovníky, kteří se snažili dohlížet na dodržování standardů, aby se nevyrábělo příliš mnoho mincí s menším obsahem zlata, což by vedlo k inflačním tlakům. V některých případech se však stávalo, že vladaři, sužovaní finančními potížemi, schválně razili mince s menším podílem zlata, a následně je vydávali za mince vysoké ryzosti. Takové praktiky ovšem poměrně rychle vycházely najevo, protože obchodníci dělali jednoduché zkoušky a peníze přestaly být přijímány v sousedních zemích.

Ve vyprávění starého kupce zaujímá karát středobodem důvěry v obchodní transakce. Právě díky jednotnému použití karátu pro vážení drahokamů i pro ryzost zlata se posílila doba, kdy se mezinárodní obchod stal mnohem dynamičtějším a spolehlivějším. Každý, kdo měl tušení o tom, co znamená 24 karátů u zlata nebo 1 karát pro drahokam, mohl v různých koutech světa nakupovat a prodávat s relativně jasnou představou o kvalitě. Samozřejmě, že i tak docházelo a dodnes dochází k podvodům, ale univerzální systém jim aspoň částečně zabraňuje a dává poctivým obchodníkům možnost srovnávat a argumentovat. Ne náhodou se dnes při prodeji diamantů setkáme s mezinárodním certifikátem, kde je kromě karátové váhy popsána i čistota (clarity), barva (color) a brus (cut). Tím se minimalizuje spekulace, kolik skutečně šperk stojí, a do jisté míry se chrání koncový zákazník. Karát se tak stal bránou k transparentnosti.

Přes všechnu starobylost a tradici se i v moderní době ozývají hlasy, zda by nebylo vhodnější systém sjednotit ještě více. U drahých kamenů je to poměrně jednoduché, neboť 0,2 g je celosvětová norma, která funguje hladce. Avšak u zlata zůstal 24karátový systém – a to i v místech, kde oficiálně platí metrický systém. Výjimkou nebývá, že vedle zápisu 18K (tj. 18 karátů) se uvádí ryzost 750/1000, což je mezinárodně srozumitelný údaj a umožňuje i laikovi pochopit, že je to třičtvrtinové zlato. Jiní preferují psát 999/1000 nebo 916/1000, což odpovídá 24, respektive 22 karátům. Pokud by se zrušil karát u zlata, zrušil by se tím i kousek historie, která je svázána s představou, že 24 karátů představuje absolutní čistotu. A tak se i novodobé klenotnické značky učí značení s karátem a nabízejí své produkty v různých karátových variantách. Dokonce se můžeme setkat s trendem „zdravého rozumu“, kdy je nakupující poučen, že 18karátové zlato je obvykle vhodnější pro každodenní nošení než 24karátové, jelikož si uchová krásu a lépe odolá škrábancům.

Karát také v lidech vyvolává řadu emocí a mýtů. Častý omyl je, že vyšší počet karátů u diamantu nutně znamená výrazně lepší kámen. Karát je čistě váhová jednotka, velikost kamene je s ní sice svázána, ale kvalitu třeba určují i takové faktory jako briliantový brus a čistota vnitřní struktury. Existují i přírodní diamanty s velkým počtem karátů, ale plné inkluzí, které mohou být méně cenné než menší, ale dokonale průzračné kameny. Podobně se i v případě zlata můžeme setkat s tím, že 24karátové zlato je sice nejčistší, ale pro mnohé účely nepraktické. Ryzí zlato je měkké, takže se snadno poškodí. Proto se třeba snubní prsteny častěji vyrábějí z 14 či 18karátového zlata, aby lépe obstály v každodenním životě. Tyto informace se šíří už i mezi laiky, takže karát přestává být nahlížen pouze jako známka luxusu, nýbrž i jako důležitý parametr pro rozhodnutí, jakou slitinu kovu si zvolit.

Vraťme se však ještě jednou do doby, kdy náš stařičký kupec bloumal světem a pronikal do tajů obchodních stezek. Bez ohledu na to, v jaké zemi se právě nacházel, neustále slýchal slovo karát nebo alespoň jeho obdobu v místním jazyce. Ať to bylo v přepychových rezidencích Perské říše, v indických přístavech, kde se zboží hromadilo z celé Asie, nebo v přístavech na březích Středozemního moře. Slovo karát poutalo pozornost obchodníků, pěvců i zlodějů, kteří se snažili ukrást co nejcennější věci. Mnozí si neuvědomovali, že původně jde o váhový ekvivalent semínek, jiní to věděli, ale nepřikládali tomuto faktu žádný větší význam – pro ně byl důležitý samotný obsah mince či zářivý třpyt kamene. Přesto to byla právě jednota míry, která jim umožňovala sjednat výměnu. Karát tak sloužil jako společná řeč v babylonu různých měr, kde se prolínaly lokty, stopy, libry, unce a hrsti. Karát je synonymem srozumitelnosti v jedné z nejcennějších oblastí lidské kultury – v klenotnictví a obchodování s drahými kovy.

Na samém konci jeho života, jak se traduje v zaznamenaných pamětech, se stařičký kupec vrátil do své domoviny a sepsal dílo, které mělo shrnout veškeré jeho vědění o váhách a měnách. Věnoval část spisu právě karátu a jeho dvojí tváři. Vyjadřoval v něm obdiv, že lidstvo dokázalo po staletí udržet v praxi tak elegantní řešení. Byl si ovšem vědom i slabin: je sice krásné, že semínko rohovníku kdysi sloužilo jako etalon, ale moderní doba potřebuje neochvějnou přesnost. Proto mu bylo jasné, že musí nastoupit metrické váhy a mezinárodní dohody. Přesto se domníval, že karát neztratí své kouzlo, neboť je vrostlý do lidské mysli, do legend a příběhů, do obrazů princů, kteří darují své vyvolené diamantový prsten „o dvou karátech“, do příběhů dobyvatelů hledajících 24karátové zlato v bájných zemích. Snad i proto, že karát je mostem mezi historií a současností, lidé se jej nechtějí jen tak vzdát.

Dnes, kdy žijeme ve světě přesných laboratorních měření, se může zdát až úsměvné, že tak honosné označení pramení z drobných semínek. Ale jak se často stává, právě v drobnostech tkví velikost. Karát je víc než jen jednotka. Je to symbol dědictví, které člověka provází snad od doby, kdy poprvé zatoužil po třpytivých kamíncích a zářivém kovu. Pro starší čtenáře je karát i příběhem lidstva samotného, příběhem, který odkazuje na lidskou touhu po kráse, prestiži, ale i po řádu a spolehlivosti. A až se příště někdo bude chlubit, že má náhrdelník ze čtyřiadvacetikarátového zlata, můžeme se usmát nad tím, že to je v podstatě to nejčistší, co lze získat, a přesto se v historii našla dynastie, která se pokusila razit údajně „pětadvacetikarátové“ mince, jen aby ukázala, že je nadpozemsky bohatá – samozřejmě to byl podvod, ale vyprávění o něm se udrželo.

Tak tedy, shrneme-li všechny známé skutečnosti, lze říci, že karát je slovo s prastarými kořeny sahajícími až k semínkům rohovníku obecného, která se používala jako spolehlivá váhová jednotka. Postupným historickým vývojem se však význam rozvětvil do dvou hlavních rovin. V první jde o měrnou jednotku pro drahé kameny, kde přesná mezinárodní definice zní 0,2 g. V druhé se jedná o vyjádření ryzosti zlata, které se tradičně dělí na 24 dílů, přičemž 24karátové zlato je považováno za ryzí a ostatní hodnoty (např. 18K, 14K) odpovídají poměrům zlata a ostatních slitin. V historii se karát proměňoval, až se ustálil v moderní standardy schválené koncem 19. a počátkem 20. století. Přesto je karát i dnes poutavým pojmem, který nese nádech starobylosti a luxusu a zůstává jakýmsi stmelovacím prvkem v mezinárodním obchodě s klenoty a zlatem. V tomto příběhu figuruje jako vypravěč starý kupec, jenž svými zápisky zachytil dobovou představu o ryzosti, váhách, mince ražené s vyšším či nižším podílem zlata a zlatníky rozlišujícími kovy na dotěrce. Karát je zkrátka fenomén, který bychom jen těžko vtěsnali do pouhého čísla, byť s ním pracujeme v takzvaně exaktním světě. Za tím vším se skrývá dlouhá a pestrá historie plná lidských příběhů, vášně pro krásu, zápasů o důvěru v hodnotu platidla a neustálého hledání cest, jak věci měřit a posuzovat. A právě toto hledání vedlo k tomu, že jediné drobné semínko rohovníku ovlivnilo běh dějin a stalo se nedílnou součástí klenotnického žargonu i mezinárodního obchodu s drahými kovy.

Zdroje (5 nejhodnotnějších):

1. Greeley, A.: The Metrology of Precious Metals and Gems in Ancient Times.
2. Shipley, R.: Dictionary of Gems and Gemology (GIA Archives).
3. Meen, V. B.: The Story of the Carat and the Gold Standard (Historical Jewels Quarterly).
4. Müller, H.: Geschichte der Gewichtseinheiten in Europa und Vorderasien (Univerzita Heidelberg).
5. The International Organization of Standardization (ISO): Historical Documents on the Establishment of the Metric Carat.