Nefrit.

Nefrit. V čínském jazyce nazýván „Jü“ a opěvován jako kámen bohů, přítel nesmrtelných a strážce duší dávných císařů. V příběhu Číny se táhne jako zelenavá nit, spojující věky před dynastií Šang až po moderní dobu, kdy jeho hodnota sice již není tak pevně spjatá s božstvím, ale stále vyvolává úctu a obdiv. Abychom plně pochopili, proč nefrit právem získal přízvisko „skutečný čínský císař“, musíme se ponořit hlouběji do legend, náboženství, společenských rituálů, archeologických nálezů i do umění a poezie, které klenot ukrývající v sobě sílu nebe a země inspiroval. V Číně se po celá tisíciletí věřilo, že nefrit je darem shůry, bránou do světa duchů a zároveň symbolem ctností, jež má ztělesňovat panovník vládnoucí pod nebeským mandátem. Mezi starými učenci se říkalo, že skutečný vládce musí být stejně ušlechtilý, poddajný a přesto pevný jako nefrit, a tak se stal tento kámen nejen vzácným surovinovým bohatstvím, ale především kulturním imperativem. V jeho zrcadle můžeme číst dějiny Číny – dějiny, v nichž byla víra v sílu nefritu natolik silná, že se stal součástí náboženských obřadů, císařských insignií i pohřebních rituálů, které měly zajistit blaženou nesmrtelnost.

Podle starobylých mýtů nefrit pochází ze samotného srdce hory Kun-lun, prapůvodního pohoří, kde sídlí čínští bohové a nesmrtelní mudrci. Jeden z mýtů vypráví o bohyni Si-wang-mu, královně Západu, která žila vysoko v mracích, pěstovala broskve nesmrtelnosti a nefritové nástroje jí sloužily k vedení posvátných obřadů. Odtud mělo vzácné „živé“ kameny přinést samo nebeské ptactvo, které s nimi slétlo na východ. První smrtelníci byli natolik fascinováni krásou a odolností nefritu, že jej začali vyhledávat podél říčních koryt a horských průsmyků. Zprvu se z kamene vyráběly jednoduché nástroje a nádobky, jež vydržely déle než kost či dřevo, ale časem si lidé povšimli jeho výjimečné symboliky a tajemné energie. V době prvních dynastií, tedy v éře zhruba 2 000 let př. n. l., se rozvinuly složité rituály, v nichž nefritové disky (tzv. pi) nebo trubicovité válce (tzv. cchung) sehrávaly klíčovou roli při uctívání nebes a země. Věřilo se, že průzračná či zelenavá struktura nefritu je manifestací přírodních sil, které mohou – pokud jsou správně usměrněny – ochraňovat a blahodárně působit na celé společenství.

Konfucius, nejvlivnější čínský filozof starověku, se o nefritu opakovaně zmiňoval jako o ztělesnění lidských ctností. V jeho nauce je ušlechtilý muž přirovnáván k nefritu pro jeho vznešenou čistotu, dobro a nezdolnou odolnost. Symbolem, jenž se v čínském myšlení později mnohokrát opakoval, se stal obraz nefritové mísy či poháru, který si předávali vladaři a mudrci jako znak důvěry a svrchovanosti. V legendárních příbězích o založení různých států ve starověké Číně najdeme motivy nefritových pečetí, které dokázaly předávat vladařskou autoritu z jedné dynastie na druhou. Tyto předměty měly být posvěceny ohněm, krví a magickými znameními, aby si nefrit uchoval ochrannou moc a pomohl řídit svět v harmonii. V období válčících států (5.–3. stol. př. n. l.) se slavný příběh o vzácné nefritové desce Chö si-pchi (známé také jako He Shi Bi) stal symbolem moci a jedním z předmětů, pro nějž se vedly diplomatické rozepře i válečné konflikty. Měla to být ta nejdokonalejší nefritová deska, jejíž zničení by znamenalo znesvěcení nebes, a jejíž uchování zase zaručovalo legitimitu nového císaře.

Není tudíž náhodou, že se s rozvojem čínských dynastií, od Čchin a Chan až po pozdější Tchang, Sung, Ming a Čching, objevuje nefrit stále znovu v ohnisku kulturní a náboženské praxe. Císařové jej nechávali vsadit do svých korun, žezel, mečů i šperků, čímž oznamovali, že přijali mandát Nebes a jsou hodni úřadu. Kromě nádherných dekorativních sošek z nefritu vznikala také hudební kladívka či kamenné zvony, užívané při chrámových obřadech a audiencích u dvora. Věřilo se, že zvuk nefritu je harmoničtější než u jiných materiálů a že dokáže uklidňovat nebeská božstva, zatímco poskytuje požehnání lidstvu. Důležitým aspektem byla také víra v léčivou moc nefritu. Mnozí císaři údajně pili elixíry, do nichž se přidával prášek z jemně rozdrceného kamene, aby si prodloužili život nebo si zajistili alespoň hladký přechod do posmrtného světa. A jelikož čínská kultura přikládala ohromnou váhu kultu předků, není divu, že se nefrit stal i nedílnou součástí pohřebních rituálů. Už v hrobkách dynastie Liang-ču (3. tisíciletí př. n. l.) se nacházely nádherné nefritové disky a „cchungy“, avšak teprve ve velkolepých hrobech císařů Chan se objevily celé pohřební zbroje z nefritových plátků, spojovaných zlatými nebo stříbrnými drátky.

Představte si obrovskou komoru vytesanou do skalního masivu a naplněnou pohřební výbavou tak bohatou, že se rovná malému městu. Tam leží císař, oděný do nefritového brnění, které má jeho tělo ochránit před rozkladem a zajistit, aby si udržel svou duchovní celistvost po celou věčnost. V jedné ruce svírá nefritový meč, v druhé obřadní žezlo, a na hlavě mu spočívá koruna zdobená drobnými nefritovými destičkami. Kolem něj se v nekonečném tichu rozprostírají nefritové sošky strážců, lidských i zvířecích, připravených sloužit mu i po smrti. Podle čínských zdrojů měly tyto nefritové zbroje a předměty uschovanou magickou moc; věřilo se, že vyzařují nebeskou energii, která tělo císaře doslova konzervuje. A i když dnes víme, že k nerozkladu těl ve skutečnosti nedocházelo, je fascinující, že se nám zachovaly celé sady těchto brnění, jež patří k vrcholům čínského starověkého umění.

Nejznámějším příkladem tohoto fenoménu je hrobka císaře Liou Šeng (z dynastie Západní Chan, 2. stol. př. n. l.), objev, který učinili archeologové v roce 1968 v provincii Che-pej. Uvnitř obrovské komory bylo nalezeno nefritové brnění složené z 2 498 plátků, vzájemně propojených zlatými drátky. Každý kousek se musel ručně vybrušovat a poté pečlivě vsadit do složité mozaiky, která pokrývala celé lidské tělo, včetně očnic či podbradku. Byla to ohromná investice času a zdrojů, čítající tisíce hodin práce. Když nález spatřil světlo světa, archeologové i kunsthistorici se shodli, že jde o mistrovské dílo, jež nemá obdoby. Podobné obleky z nefritu se našly i v jiných honosných hrobkách téže dynastie, přičemž některé byly spojovány stříbrnými či bronzovými drátky, záleželo totiž na společenském postavení zemřelého. Všechny však sdílely stejný symbol: měl to být pancíř proti posmrtné zkáze, neomylné znamení císařské či knížecí výjimečnosti.

Napříč staletími se měnil vkus i techniky zpracování nefritu, avšak jeho symbolika zůstávala překvapivě stálá. Když dorazili do Číny buddhisté, převzali část existujících tradic a začali zobrazovat buddhy z nefritu, nebo do soch vkládali drobné nefritové fragmenty na posvátná místa, například do čela. Taoisté zase věřili, že nefrit dokáže zachycovat negativní energie a zároveň posilovat duchovní světlo člověka, který ho nosí na těle. Čím čistší kámen, tím mocnější účinky mu byly připisovány. V období dynastie Tchang a později za Sungů se rozvinuly specializované dílny, kde se nefrit řezal, brousil a leštil, aby se z něj mohly vyrábět drobné amulety i rozsáhlé rituální sochy. Umělci experimentovali s nejrůznějšími motivy, v nichž se mísila zvířata jako draci, fenixové, netopýři symbolizující štěstí, a také rostlinné ornamenty v podobě lotosů či pivoňkových květů. Každý prvek měl svůj význam a vytesat jej do nefritu znamenalo vetknout mu trvalou, neměnnou duši.

Pro čínskou společnost se nefrit stal rovněž komunikačním jazykem. Lidé si ho předávali jako dary při důležitých příležitostech – narození dítěte, svatbě, oslavě úspěchů ve zkouškách. V mnoha rodinách přetrvávaly po generace nefritové pečetě a amulety, které se dědily z otce na syna, z matky na dceru, jako rodinný poklad a posvátná relikvie. Nešlo jen o otázku prestiže, ale také o symbol rodové integrity. Ve středověku se rozšířil zvyk věnovat nefritové dýky nebo nože jako vyjádření spojenectví mezi válečníky či vysokými hodnostáři. Slavné romance z doby dynastie Ming vyprávějí o zamilovaných párech, které si vyměňovaly nefritové přívěsky rozlomené na dvě části, aby opětovným spojením byly stvrzeny jejich city. V magickém myšlení se navíc tradovalo, že nefrit praskne nebo se zbarví, pokud se majitel dostane do vážného nebezpečí – a tím ho varuje. Lidé tak v nefritu spatřovali jak osobního strážce, tak intimního svědka svých životních osudů.

Kromě kontinentální Číny se nefrit rozšířil i do sousedních regionů, kde získal podobně posvátný status. V Koreji a Japonsku si panovníci nechávali vyrábět nefritové korunovační šperky a spony do opasků. Ve Vietnamu se vyprávějí příběhy o nefritovém drakovi, jenž měl prý vysvobodit královskou rodinu z útoků nepřátel. Přesto nikde nefrit nezdomácněl tak hluboce jako v čínské civilizaci, kde jeho jméno zůstává spjato se samotnou podstatou čínské kultury a identity. Postupně se začala rozlišovat dvě základní odrůdy „jade“: jadeit (chemicky jiný minerál, dovážený např. z Barmy) a nefrit (hořečnato-vápenaté silikáty, těžené po staletí v západní a severní Číně). Zatímco v moderní době je častější tzv. barmský jadeit s velmi sytou zelenou barvou, tradiční čínský nefrit, zejména tzv. „bílý nefrit“ z regionu Chotan v Sin-ťiangu, byl vždy považován za nejcennější pro svou průsvitnost a hedvábně mastný lesk.

Moderní éra přinesla změnu společenských struktur, revoluce, války i technologický pokrok, který mohl zdánlivě oslabit vazby na prastaré tradice. Přesto si nefrit zachoval své čestné místo. Mnozí čínští vojevůdci a politici 20. století nosili nefritové doplňky jako upomínku na slavné dějiny a snahu navázat na velkolepou minulost císařského dvora. Ani dnes nepolevuje zájem sběratelů a milovníků čínského umění, kteří jsou ochotni zaplatit za jedinečné nefritové sošky a šperky astronomické částky. Čím čistší a rovnoměrnější barva, tím vyšší cena. A nejde jen o moderní trh se starožitnostmi: v současné Číně kvete produkce luxusních nefritových náramků, náhrdelníků a přívěsků, které se často kupují pro svatby, narozeniny či k jiné oslavě, v intencích čínské tradice zajištění prosperity a štěstí.

Nefrit se stal i předmětem vědeckého bádání. Mineralogové a geologové se snažili zjistit, proč je kámen tolik odolný a jakým způsobem dosahuje tak rozličných odstínů, od bílé a šedé přes světle zelenou až po temně zelenou. Bylo zjištěno, že nefrit je extrémně houževnatý, odolnější vůči lomu než většina známých minerálů. To zároveň vysvětluje, proč se z něj v pravěku vyráběly sekery a další nástroje, které vydržely náročné práce. Avšak jen Číňané z něj dokázali učinit nástroj civilizačního a kulturního rozměru. Učenci studující rituály a náboženskou symboliku odhalili, jak velkou roli hrál nefrit v čínských obětních ceremoniích, kdy jej císaři darovali nebi i zemi, aby zaručili dobrou úrodu, mír a pořádek. Je to tedy více než pouhý minerál či drahokam. Je to materiál, v němž se koncentruje duch celé čínské civilizace.

V moderní literatuře najdeme nesčetné odkazy na nefrit. Stal se námětem básní, románů i filmových adaptací legend. Čínský básník Li Po kdysi přirovnával jasnou řeku Mléčné dráhy k nefritové stužce na nebi. V románu Sen v červeném domě, jednom z nejvýznamnějších děl čínské klasické literatury, je hlavní hrdina zrozen s nefritem v ústech, symbolizujícím jeho zvláštní předurčení. Pohádky pro děti vyprávějí o nefritovém králíčkovi, jenž žije na Měsíci a vyvařuje elixír věčného mládí. Nefrit je v čínském jazyce také symbolem ctnosti a lidské dokonalosti – když se řekne o někom, že „nese v sobě nefrit“, znamená to, že má ušlechtilý charakter a zaslouží si úctu společnosti. Toto metaforické užití kamene je důkazem, jak pevně zakotvil v hodnotovém systému a přemýšlení Číňanů napříč staletími.

Ať už si představíme prastaré rituální disky, císařské pečetě, pohřební brnění z nefritu, jemně opracované hudební nástroje či moderní designové šperky, vždy v nich spatříme otisk výjimečného příběhu, který nefrit v Číně napsal. Jako „skutečný čínský císař“ vládl beze slov, tiše, avšak s dlouhodobým a nepřehlédnutelným vlivem. Jeho srdce zůstává v horách a řekách na západě Číny, kde se rodí v syrové podobě, aby pak cestou mistry brusiči ožil v nádherné, symboly prodchnuté umělecké dílo. Pronikl do čínských bájí, náboženství, státních obřadů, rodinných tradic, do světa léčitelského i do světa příběhů. V nefritu nalézáme trvalou připomínku hodnot, které utvářely tvář Číny: úcta k přírodě, péče o duši, oddanost předkům, touha po nesmrtelnosti a hledání harmonického soužití s vesmírem. Přestože se dynastie měnily, paláce povstávaly a padaly a hranice Číny se posouvaly, nefrit zde byl pokaždé, aby stvrzoval vznešenost vládce a provázel lidské sny o věčnosti. Dnes je obdivován nejen v čínsky mluvícím světě, ale i na globální scéně, kde si vysloužil respekt jako jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších ukázek minerálního bohatství, jež lidstvo kdy poznalo.

Zdroje (5 nejhodnotnějších):

1. Rawson, Jessica: Chinese Jade: From Neolithic to the Qing. The British Museum Press.
2. Yang, Xiaoneng (ed.): The Golden Age of Chinese Archaeology: Celebrated Discoveries from The People’s Republic of China. National Gallery of Art.
3. Laufer, Berthold: Jade: A Study in Chinese Archaeology and Religion. Field Museum of Natural History.
4. Li, Ji: The Ancient Jades in the Collection of the Palace Museum. Palace Museum Press.
5. Confucius: The Analects (komentované vydání s poznámkami o symbolice nefritu v konfuciánské etice).