Perla

Perla, nazývaná často královnou drahokamů, je zvláštním klenotem, který navzdory svému názvu nepochází z nehostinných hlubin hornin, nýbrž z tajuplného světa mořských nebo říčních lastur. Představte si rybáře, který se po dlouhém dni na otevřeném moři vrací do malé chalupy poblíž břehu. V nákladu má nejrůznější úlovky, a přesto znovu a znovu s nadšením otevírá lastury v naději, že jednou nalezne dokonalou perlu. Cesta k tomuto nádhernému, téměř nadpozemskému pokladu je však dlouhá a krkolomná. V nitru lastury se vznáší nepatrné smítko, třeba zrnko písku nebo parazit, a perlorodka – aby se chránila – začne toto cizí těleso obalovat vrstvou perleťové hmoty, známé jako aragonit a konchiolin. Vzniká tak jedinečný objekt, jehož lesk a hra barev okouzlily celé generace panovníků, umělců i obyčejných lidí. Tato drobná kulovitá krása se odnepaměti pojí s mystikou a legendami. Když se v dávných časech vynořili mořeplavci na břehy neprobádaných ostrovů, vyprávěli příběhy o kouzelných lasturách, které žijí na dně moří a rodí kapičky čistého Měsíce. Někteří věřili, že perly jsou slzy bohů, které dopadly do otevřených schránek měkkýšů, a ti je svým nitrem vyleštili do nebeské krásy. Všechna tato vyprávění, legendy a pohádky, kde se perla objevuje jako symbol čistoty a dokonalosti, si lidstvo vypráví dodnes, a přestože jsme dnes schopni pohlédnout na vznik perly vědeckým pohledem, její magický a pohádkový nádech nám zůstává.

Už ve starobylém Sumeru, v civilizacích kolem řeky Eufrat a Tigris, se perly těšily značné vážnosti, a to především kvůli své unikátní přirozenosti. Zatímco jiné drahokamy se musely složitě těžit a opracovávat, perla se nalezne již „hotová“ – zářící a dokonale vyhlazená přírodou. Zájem o tento neobyčejný klenot se postupně rozšiřoval do dalších oblastí, a tak se v průběhu tisíciletí stala perla nedílnou součástí mnoha kulturních tradic. Ve starém Egyptě byla symbolem panovnické moci a ochranou proti zlým duchům, v Číně ji spojovali s moudrostí a dlouhověkostí, indičtí vládcové zase považovali perly za kapky nebeské rosy, jež propůjčují duchovní čistotu. Dokonce i slavná Kleopatra údajně v jednom ze svých promyšlených gest rozpustila obrovskou perlu v octu, aby demonstrovala své bohatství a moc před římským vojevůdcem Markem Antoniem. V antickém Římě patřily perly mezi nejoblíbenější klenoty patricijských dam, které jimi zdobily své účesy a šperky, a senátoři a vojevůdci je považovali za symbol prestiže, jenž dokládal jejich úspěchy. Čím dál do historie nahlédneme, tím více zjišťujeme, že hodnota perly se často měřila cenou dokonce převyšující cenné kovy, jako je zlato.

Po dlouhá staletí bylo hledání perel spjato především s potápěním v mělkých pobřežních vodách, ať už v Perském zálivu, kolem pobřeží Srí Lanky či v karibských mořích. Dříve se potápěči nořili do vody jen s kamennou závažím a provazem, zatímco na loďkách nad nimi čekali jejich kolegové, aby je dokázali včas vytáhnout. Nebezpečí bylo značné – od žraloků přes nebezpečné proudy až po riziko utopení, když potápěč v zápalu hledání zapomněl na strmě ubývající zásobu vzduchu. I přes to vše byla vidina nalezení perly, zvláště té dokonale kulaté a perleťově lesklé, natolik silným lákadlem, že stovky mladých mužů a žen se této činnosti věnovaly po celé generace. Získání perly bylo tehdy spíše dílem náhody a štěstí než nějaké jistoty – v jedné várce lastur se mohla objevit jediná hodnota, nebo také vůbec žádná. Přesto se přímořské komunity naučily rozpoznat dobré lokality, období a také stavy moře, které nahrávaly rozšíření perlorodek. V mnoha oblastech se stalo potápění pro perly rituálem a zdrojem obživy, kolem něhož se vytvářely rodinné i kmenové tradice.

Když se později na přelomu 19. a 20. století objevil japonský průkopník Kókichi Mikimoto se svou revoluční myšlenkou umělé kultivace perel, nabyl tento drahocenný klenot ještě většího věhlasu. Mikimoto dokázal, že je možné vložit do perlorodky drobné jádro – často kuličku z perleťového materiálu nebo lasturového plátku – a perlorodka pak za příznivých podmínek sama vybuduje kolem cizího tělíska novou vrstvu perleti. Tyto kultivované perly se staly masověji dostupné, což vedlo k prudkému nárůstu jejich obliby. Nicméně skutečné „divoké“ či „přírodní“ perly si udržely a stále drží status vzácnosti, takže jsou často neuvěřitelně drahé a hledané především sběrateli a milovníky exkluzivních šperků. Když se v novinách objevila zpráva, že některá aukční síň nabízí přírodní perlu mimořádné velikosti a bezchybných kvalit, okamžitě vzrostl zájem z celé Evropy i Ameriky. Perlám se tak otevřely dveře do královských dvorů, na slavné večírky i do sejfů mezinárodních bank. Ony samy pak dokázaly vyprávět příběhy – příběh statečných potápěčů, čistých mořských vod a dlouhého, téměř zázračného procesu, který z drobné nedokonalosti stvořil naprostou krásu.

Pokud člověk pozoruje perlu zblízka, objeví fascinující spektrum barevných tónů, často přirovnávaných k duze či měsíčnímu svitu. Lesk perly se odborně nazývá „luster“ a je přímo závislý na kvalitě perleťových vrstev. Starodávné kultury tento lesk považovaly za něco nadpozemského, jako by perla ukládala do svých jemných vrstev energii luny a přílivu. Vypravěči starého Japonska říkávali, že když se měsíc na hladině moře odráží ve své úplňkové podobě, na dně se v lasturách rodí ty nejvzácnější klenoty. Současní vědci přirozeně vidí v perlové kráse výslednici světelného lomu a interference ve vrstvách minerálu aragonitu, nicméně kouzlo zůstává. Kvalitu a hodnotu perly určuje několik klíčových kritérií: tvar (ideálně kulovitý nebo symetrický), barva, čistota povrchu, velikost a právě i zmíněný lesk. Existují perly bílé, šedé, růžové, krémové nebo dokonce černé – mnohé tahitské perly se proslavily svou výraznou tmavou barvou, která však často obsahuje nádech dozelena, dopurpurova nebo do modra. Právě díky rozmanitosti barev, velikostí a původů se z perlami pojí nesmírně bohatá obchodní scéna, v níž figurují specializovaní znalci, kteří dokáží v jediném exempláři rozpoznat celé příběhy. Zástupci aukčních domů nezřídka hovoří o perlách jako o „živých drahokamech“, neboť vznikají z činnosti živočišného organismu a nesou v sobě přírodní genialitu tvarů.

Abychom pochopili půvab a nákladnost těchto unikátních výtvorů, můžeme se ohlédnout za slavnými perlami, které se navždy zapsaly do historie. Patří mezi ně například La Peregrina, někdy přezdívaná jako „Bludná perla“, jež se kdysi našla poblíž břehů Panamy a kterou nosily královny i filmové hvězdy. Nebo slavná perla Čínské císařovny Cixi, o níž se traduje, že ve svém nitru ukrývala jedinečný iridescentní odlesk připomínající všechny barvy duhy. V mnoha příbězích se perly objevují rovněž jako znak smutku nebo trápení. Perská báje vypráví o princezně, která v slzách sedávala na břehu moře a prosila bohy o návrat ztracené lásky. Když se nakonec zhroutila, její slzy dopadly do otevřených lastur a proměnily se v perly. Takové legendy odrážejí povahu lidské touhy spojit přírodní jev s hlubokým citem. Mnoho básníků a autorů starověkých textů se v perlách shlédlo, spatřovali v nich nezměrnou hloubku a zároveň křehkost, jež se může snadno poškodit, když s ní člověk nejedná s úctou.

Z hlediska kulturního a náboženského kontextu si perly získaly oblibu napříč kontinenty. V křesťanství se perla stala symbolem čistoty a ctnosti, jinde se na ni pohlíželo jako na amulet chránící před neštěstím či nemocemi. V Indii se perly nazývaly „zrnky ráje“, zatímco v Číně byly považovány za kapky dračího dechu. Dokonce i šintoistické kněžky v Japonsku – ama – se často věnovaly potápění pro perly a přiřazovaly jim duchovní rozměr jako dary od bohů moře. V arabském světě patřily perly k jedněm z nejcennějších komodit, jimiž se obchodovalo podél Hedvábné stezky i na trzích v Perském zálivu. Perly se tak stávaly součástí královských pokladnic, bohů i světských radovánek. Samozřejmě existovaly i různé pokusy podvádět a napodobovat perly skleněnými kuličkami či umělými hmotami, jež se pak složitými technikami povrchově upravovaly. Takové falešné napodobeniny ale v drtivé většině selhaly ve chvíli, kdy je odborník zkoumal v detailu.

Vysoká cena perel, zejména těch přírodních, neunikla pozornosti panovníků a obchodníků. Mnohé královské výpravy na oceán dokonce směřovaly do oblastí bohatých na perly. Španělští a portugalští mořeplavci, kteří v 16. století objevovali břehy Latinské Ameriky, přiváželi z nových kolonií kromě zlata a stříbra také obrovské množství mořských lastur, z nichž se občas zableskla nevídaná perla. Na některých ostrovech v Karibiku se tak potápění kvůli perlám stalo – často otrockou – součástí dobývání přírodních zdrojů, což se neobešlo bez tragických příběhů. S rozvojem koloniálních mocností a rostoucí poptávkou po luxusním zboží se proto i obchod s perlami stal jednou z hlavních položek na seznamech cenností. Ovšem tento nápor vedl k výraznému úbytku divokých perlorodek, které nebyly schopny snášet přehnaný sběr a znečišťování moří. V 19. století si začali přírodovědci všímat, že perlám hrozí vyhubení, a začalo se mluvit o potřebě vytvořit určité způsoby ochrany a regenerace. I tato potřeba přispěla k vývoji umělého pěstování perel a ke vzniku perlových farem, kde se perlorodky chovají v sítích pod hladinou a pravidelně se kontroluje jejich zdravotní stav.

Největší obrat pro svět perel přišel na počátku 20. století, kdy se japonský badatel Mikimoto, již zmíněný průkopník, rozhodl zcela změnit pohled na perly. Jeho postup spočíval v tom, že do živočicha záměrně vložil drobný kousek lastury (nucleus) a kousek tkáně, která spouští tvorbu perleťových vrstev. Po nějaké době – řádově mnoha měsících až letech – mohl z chovaného měkkýše opatrně vyjmout perlu, která již vyrostla do požadované velikosti. Tento proces se nazývá kultivace. Zpočátku bylo mnoho nedůvěřivých hlasů, zda takové perly lze pokládat za „pravé“, nebo zda jde jen o pouhou náhražku. Ale perlorodka nakonec sama vytváří perleť, tudíž kultivovaná perla je chemicky i fyzikálně stejná jako perla přírodní. Rozdíl je pouze v tom, že „podnět“ k růstu perly nevznikl náhodou, ale inicioval ho člověk. Výsledkem tohoto objevu byl raketový vzestup obchodu s perlami, staly se dostupnější, i když se mezi znalci i nadále pěstuje povědomí o exkluzivitě zcela přírodních exemplářů. Přesto dnes většina perel na světovém trhu pochází právě z kultivace, což uspokojuje poptávku a do jisté míry chrání přírodní kolonie perlorodek před vyhubením.

Dynamika perlového trhu je fascinující. Během 20. století se perly staly symbolem elegantní módy, nosily je a propagovaly hvězdy filmového plátna, jako třeba Audrey Hepburn nebo Grace Kelly. Mohli jste tak vidět perlové náhrdelníky, náušnice, prsteny i ozdobné brože. Světové klenotnické značky, včetně legendárních jmen jako Cartier či Mikimoto, se předháněly v designu a marketingu. Časem se perly v různých podobách prosadily i do každodenní módy – stále však platilo, že čím dokonalejší tvar, větší průměr a silnější lesk, tím vyšší cena. Samozřejmostí je navíc důraz na barvu: klasické bílé či krémové variace nacházely své publikum po celém světě, zatímco temnější tahitské perly s přechody do šedé, zelené nebo kovově modré získaly oblibu u avantgardnějších designérů. S rozvojem internetového prodeje se objevila nová vlna zájmu o „exotické“ perly z různých oblastí Tichomoří či z jezerních chovů v Číně. Přestože se design a výroba šperků modernizují, sama perla si uchovává tradiční charisma. Je to jako kouzelný předmět, který spojuje minulost s přítomností, přírodní svět s lidskou kulturou, pomíjivé s věčným.

Právě proto, že se perly pohybují mezi dvěma světy – mořským a lidským, nesou s sebou i ekologickou a etickou rovinu. V posledních dekádách vznikly v různých částech světa farmy na sladkovodní i mořské perly, které se snaží dodržovat udržitelné metody chovu. Pěstitelé sledují teplotu vody, obsah živin a kvalitu prostředí, jelikož zdravá perlorodka potřebuje čistou, vhodně prokysličenou vodu. Někdy se stává, že perlorodky onemocní nebo je zasáhne parazit, a to může celé roky pěstovanou sérii perel ohrozit. Klimatické změny a rostoucí znečištění moří rovněž představují nebezpečí pro chovy. Vzácné přírodní perly, které se stále nacházejí v některých odlehlých zátokách, jsou navíc chráněny zákony. Těžba v určitých oblastech je buď omezena, nebo úplně zakázána, aby se populace perlorodek mohla zotavit. Tím se z jedné strany udržuje rovnováha ekosystémů, a z druhé strany stoupá hodnota přirozených perel, jež se stávají raritními trofejemi. Tato skutečnost dále živí lidskou fascinaci perlami jako něčím vzácným, co nevzniká na každém rohu, ale vyžaduje respekt k přírodě a trpělivost.

A nakonec, abychom shrnuli všechny tyto skutečnosti formou příběhu: Představte si starého rybáře sedícího na břehu, který vám vypráví o svém mládí. O tom, jak se potápěl k útesu, rozklepaný zimou, srdce mu bušilo při každém dotyku mořského světa. Neměl žádné jistoty, snad jen víru, že ho moře jednou odmění. Pak jednoho dne nahmátl na dně zvláštní lasturu. Když ji otevřel, spatřil uvnitř drobnou kuličku, která ve světle zapadajícího slunce zářila s nepopsatelnou krásou. Přinesl ji domů, ukázal rodině a od té chvíle se jeho život změnil. Perla byla sice malá, ale dokonale kulatá, s přízračným bělostným leskem. Lidé z okolí mluvili o zázraku, neboť nikdo ve vesnici takovou perlu předtím neviděl. Rybář ji nakonec prodal bohatému obchodníkovi z města, a přestože nikdy nezbohatl, jeho jméno se zapsalo do pověstí. Někdo řekl, že se dotkl mořských bohů, jiný mu záviděl. On sám však tvrdil, že tu perlu nevlastnil – náležela moři. Byl pouze člověkem, jenž měl to štěstí dotknout se jedinečného pokladu přírody. Takový příběh v sobě skrývá symboliku perel: neobvyklá krása vycházející z odolnosti, náhody a velmi křehkého spojení lidského osudu s tajemstvím přírody. V tom tkví i důvod, proč perla nepřestává jitřit naši představivost a proč se i tisíce let poté, co první potápěč vyzdvihl z vody drobnou, nacistou schránku se skrytou kuličkou uvnitř, stále točí příběhy o nevyčíslitelné hodnotě perlového lesku.

Zdroje (5 nejhodnotnějších):

1. Kunz, G. F. & Stevenson, C. E.: The Book of the Pearl: Its History, Art, Science, and Industry.
2. Strack, E.: Pearls. A Natural History.
3. Mikimoto, K.: Pearls: My Life and Work (osobní zápisky o kultivaci perel).
4. Ward, F.: Pearls: Treasures from the Seas and the Rivers.
5. Scarratt, K.: Natural and Cultured Pearls: A Complete Guide.