Rubín

Rubín je jedním z nejuctívanějších drahokamů na světě a jeho historie sahá do tak dávných dob, že se zčásti ztrácí v čase a legendách. Jeho jméno pochází z latinského slova „ruber“, což znamená „červený“, a právě podmanivá rudá barva mu zajistila výjimečné postavení mezi klenoty. Lidé věřili, že rubín symbolizuje oheň, vášeň, krev a nezdolnou sílu. V dávných civilizacích byl proto často vnímán jako amulet, který dokáže chránit bojovníky v bitvách, krále na trůnech i obyčejné pocestné na nebezpečných cestách. Podle středověkých pramenů se věřilo, že kdo vlastní rubín, má pevnější vůli a odolává zlu, neboť kámen přenáší na nositele svou žhavou, životodárnou energii. Dokonale čisté rubíny bez kazů byly neobyčejně vzácné a jejich ceny se mnohdy rovnaly cenám královských majetků. Patří totiž do minerální skupiny korundů, přičemž sestrou rubínu je neméně slavný safír – oba sdílejí stejné chemické složení, ale odlišují se barvou. Rubín vděčí za svůj ohnivý odstín stopovému množství chromu, které mu propůjčuje onu charakteristickou sytě červenou, někdy s jemným nádechem růžové, jindy až tajemně rudé s nádechem fialova. Ve středověku se dokonce tradovalo, že rubín tlumeně září ve tmě a varuje majitele před hrozbou či jedem, což umocňovalo dojem, že jde o kámen s magickými schopnostmi.

Ačkoli se dnes můžeme spolehnout na vědecké poznatky, jimiž dokážeme existenci a vlastnosti rubínu vysvětlit, jeho kouzlo to nijak neumenšuje. Z hlediska gemologie je rubín ceněn podle čtyř klíčových faktorů: barvy, čistoty, brusného zpracování a karátové hmotnosti. Nejdůležitější a nejvýraznější je přitom barva – legendární je odstín zvaný „holubí krev“, jenž mívají zejména rubíny z barmské oblasti Mogok. Takové kameny dosahují astronomických cen, leckdy i vyšších nežli stejně velké diamanty. Druhým kritériem je čistota. Jen opravdu výjimečné rubíny jsou zcela průhledné, bez prasklin a inkluzí. Většina přírodních kamenů nese drobné nedokonalosti, jež dokládají, že šlo o dlouhý proces formování hluboko v zemské kůře. Třetím aspektem hodnocení je brus, který může zásadně ovlivnit, jak intenzivně rubín září. Kameny s fasetovým brusem odrážejí světlo do úžasné hry lesků a odlesků. Posledním faktorem je hmotnost v karátech – u větších exemplářů s vysokou kvalitou barvy a čistoty se cena umí vyšplhat až k milionovým částkám v dolarech. Ne nadarmo se rubínu říká „král drahokamů“.

Tradice opřádající rubín nalezneme po celém světě. Starověká Indie považovala rubín, v sanskrtu zvaný ratnaraj, za talisman moudrých králů. V Barmě se rodí jedny z nejproslulejších rubínů vůbec a tamní obyvatelé si k tomuto kameni uchovávali posvátnou úctu. Dokonce se zmiňuje, že v určitých dobách raději rubíny zahrabávali zpět do země, aby se nevyčerpala jejich čarovná moc. V čínské kultuře byl rubín znamením síly a dlouhověkosti, přičemž přítomnost kamenů v hrobkách či palácích naznačovala vysoké společenské postavení. Evropské středověké kroniky vypovídají, že rubíny zdobily slavnostní meče a koruny, přičemž panovníci věřili, že je chrání proti otrávenému vínu. Existuje mnoho legend, které praví, že rubín změní barvu či ztrácí lesk, když vycítí nebezpečí. Tyto příběhy se staletími zabarvovaly do nadpřirozena a rubín se stával součástí nejedné pohádkové pokladnice, kam lidé projektovali své touhy po věčném mládí a moci.

Ve středověku byl rubín řazen mezi takzvané „přeslavné kameny“, kam kromě něj patřil i diamant, smaragd, safír a někdy ametyst. V rozličných příbězích králové opouštěli celé své království, jen aby získali jediný dokonalý rubín. Mnohokrát byl v sázce i lidský život a z legend víme, že se kvůli tomuto kameni vedly války nebo alespoň symbolické souboje. Zatímco rytíři věřili, že rudý klenot jim propůjčí neporazitelnost, církevní hodnostáři jej vnímali jako kámen čistého srdce, který má odhánět ďábla. Mnohá církevní žezla a liturgické předměty měla vsazené drahé kameny včetně rubínů, protože se věřilo, že skrze jejich záři proniká boží světlo. Samozřejmě je nutno dodat, že středověk byl dobou, kdy se mezi rubíny, spinely či granáty nerozlišovalo tak jasně jako dnes, proto se ve starých spisech často objevují zmínky o „rubínech“, které jsou ve skutečnosti jiné minerály podobné barvy. Vysoce ceněné kameny byly tak cenné, že se dědily z generace na generaci a bývaly i zárukou královské moci.

Ve vrcholném středověku a počátkem novověku se rubín zapsal i do tajemného světa alchymie. Byly prováděny pokusy tavení různých kovů a nerostů, alchymisté doufali, že vyrobí dokonalý umělý rubín, který by mohl být klíčem k elixíru nesmrtelnosti. Podobné příběhy se objevují v renesanční Itálii i v arabském světě, kde alchymie zažívala zlatý věk. Tytéž ambice zaznívaly v dílech středověkých mágů a okultistů, jež přitahovala rubínova ohnivá symbolika. V 19. století se vědcům konečně podařilo syntetizovat rubín v laboratorních podmínkách, avšak k uplatnění nedošlo pouze v okultních sférách, nýbrž v počátcích moderní technologie. Syntetické rubíny se staly základem pro laserové experimenty – první funkční laser v roce 1960 fungoval právě na bázi rubínového krystalu. Tím se rudý korund přenesl z dávného mýtického světa přímo do průmyslu a vědy. Z tohoto pohledu představuje rubín neuvěřitelnou cestu: od posvátného talismanu k jednomu z pilířů technologického pokroku.

Z čistě geologického hlediska vznikají rubíny za vysokých tlaků a teplot, tam, kde jsou horniny bohaté na hliník a chudé na křemík. Nejznámější naleziště světové kvality se nacházejí v Myanmaru (dříve Barma), kde se oblast Mogok stala synonymem nejexkluzivnějších rubínů vůbec. Zaslouženou pověst si vydobyla i naleziště v Thajsku, Kambodži, na Srí Lance, v Afghánistánu či Pakistánu. Velmi žádané rubíny dnes pocházejí rovněž z Afriky, zejména z Tanzanie, Keni a Mozambiku. Každé naleziště může poskytovat kameny s určitým typickým odstínem nebo s charakteristickými inkluzemi, podle nichž lze v gemologických laboratořích určit původ kamene. Tyto drobné „otisky“ uvnitř rubínu slouží jako průkaz původu a zvyšují jeho hodnotu v očích sběratelů. Aby drahokam získal kýženou nádheru, často se tepelně upravuje. Vysoké teploty dokážou projasnit barvu a někdy i odstranit drobné neprůhlednosti. Takto upravené kameny jsou většinou cenově dostupnější, i když v gemologických zprávách musí být tato skutečnost vždy uvedena.

Speciální kategorií jsou tzv. hvězdicové rubíny. Tento optický efekt, nazývaný asterismus, vzniká při přítomnosti rutilových jehliček (hedvábí) uspořádaných v kameni tak, že při dopadu světla vytvářejí hvězdicovitý obrazec se šesti paprsky (vzácně i dvanácti). Takové kameny se nefasetují, místo toho se brousí do tvaru kabošonu s hladkou zaoblenou horní částí, aby se hvězdicová kresba ukázala v plné kráse. Jde o fenomén, který sběratelé vyhledávají, a cena kvalitního hvězdicového rubínu může být extrémně vysoká. Pokud je přítomnost rutilu příliš masivní, kámen ztrácí průhlednost, nicméně i tak se může jednat o mimořádně ceněný exemplář právě pro pozoruhodnou hru světla. Podobný efekt se vyskytuje i u hvězdicového safíru, avšak rubín je díky červené barvě pro mnohé sběratele ještě atraktivnější raritou.

Rubín se dále pyšní výraznou fluorescencí: pod ultrafialovým světlem nebo i na přímém slunci některé jeho odrůdy doslova žhnou rudým ohněm. To platí zejména pro barmské kameny, které díky obsahu chromu vydávají nezaměnitelnou záři, čímž získávají auru vnitřního plamene. Tato vlastnost se stala námětem mnoha literárních a uměleckých děl, kde rubín figuruje jako „kámen živého ohně“. V symbolice se proto často spojuje s věčným světlem nebo duší člověka, která plane nevyhasitelnou energií. V pohádkách, bájích i některých historických pramenech nacházíme zmínky o rubínových lampách nebo rubínových srdcích, jež oživují golem či stráží brány chrámů. Podobná vyprávění živila pověst rubínu coby kamene, který skrývá sílu a tajemství, jichž se jiné drahokamy nedotkly. Mnohé asijské kulty v něm spatřovaly kapku dračí krve, a pokud se člověku takové kapky dostalo, mohl získat požehnání draků. Z dnešního racionálního úhlu pohledu se jedná o mytické příměry, přesto je fascinující, jak silně rubín zasahoval do mytologie a náboženské imaginace celých národů.

Ve světě luxusních šperků se rubín ocitá v čestném postavení. Někteří klenotníci ho upřednostňují i před diamantem, ačkoli ten je marketingově známější. Rubínové náhrdelníky, prsteny a brože byly odedávna znamením bohatství a vyšší společenské třídy. Slavné evropské rody, jako například Habsburkové, Wittelsbachové či Romanovci, oplývaly poklady, v nichž se rubíny vyjímaly na čestných místech. Ruská carevna Kateřina Veliká je zmiňována, že s oblibou nosila rubínové šperky, které měly vyjadřovat sílu a majestát ruské říše. Rovněž britská královská rodina uchovává několik unikátních rubínových klenotů včetně legendární koruny. Proslulé jsou také rubínové šperky v majetku královen francouzských a španělských. V moderní době některé celebrity a prominentní osobnosti sáhnou po rubínech pro jejich jedinečný lesk a okázalost, jež v sobě nesou stopu historie i mystiky. Vzhledem k tomu, že populace bohatne a svět umí ocenit výjimečné přírodní zdroje, cena kvalitních rubínů, zejména z Barmy, strmě stoupá.

Rubín v sobě kombinuje krásu i pevnost. Na Mohsově stupnici dosahuje tvrdosti 9, což znamená, že jej v tvrdosti předčí pouze diamant. Tato fyzikální vlastnost se uplatňuje i v průmyslu, kde syntetické rubíny slouží například jako ložiska v hodinkách, anebo jak již bylo zmíněno, jako aktivní prostředí v laserové technologii. Kromě toho se využívají v precizních měřicích přístrojích v laboratořích po celém světě, protože korundy obecně vykazují vysokou chemickou stálost a mohou odolávat extrémním teplotám. Když se tedy spojí praktické technické využití s obdivuhodnou krásou rubínu, dostáváme unikátní kámen, který dokáže oslovit jak racionální vědecký svět, tak milovníky umění a mystiky. Právě v tom tkví rubínovo kouzlo – ať už jste technolog, sběratel, klenotník nebo duchovně založený jedinec, na rubínu vždy naleznete něco výjimečného.

V současné éře roste zájem o investování do barevných drahokamů, kam patří i rubín. Zatímco diamant měl po dlouhá desetiletí skvěle zvládnutý marketing a stal se symbolem zásnubního prstenu, rubín si vybudoval pověst drsného, ohnivého krále, který zůstává poněkud exkluzivnější volbou. Investoři dnes hledají kvalitní rubíny s certifikátem renomovaných gemologických laboratoří, jež potvrzují přírodní původ kamene, případné tepelné úpravy a míru čistoty. V aukčních síních se pravidelně objevují výjimečné rubíny, které lákají zámožné sběratele i fanoušky historie a umění. Každý příběh takového rubínu je samostatnou kapitolou a přidává na jeho hodnotě – může to být příběh královské rodiny, slavné herečky či osudové lásky, jíž byl rudý kámen zasvěcen. Rubíny si tak udržují punc legendy, jež se snoubí se současným tržním oceněním.

Rubín tedy není jen kamenem králů, církevních prelátů, alchymistů nebo moderních investorů, ale především trvalým symbolem vášně, síly a odhodlání. Po tisíciletí inspiroval básníky i vojevůdce k úchvatným činům, neboť v jeho rudé záři spatřovali plamen, který pohání lidskou duši kupředu. Jeho vznik v nitru planety, za ohromných tlaků a teplot, lze vnímat jako zázrak přírody, jenž nás spojuje s geologickou minulostí Země. Obyčejný člověk, který se do rubínu zadívá, může na okamžik pocítit úctu ke všemu, co je nad ním: k silám, jež se zdají být větší než jakákoliv lidská moc. Ve chvíli, kdy se paprsky světla lámou v dokonale vyleštěných fasetách, ožívá prastará legenda o nehasnoucím ohni ukrývajícím se v srdci kamene. Není to jen mlhavá pověra, neboť rubín skutečně vyzařuje něco fascinujícího, co nedokáže vyrobit ani sebelepší laboratoř – jedinečný dotek přirozenosti a nespoutanosti, který nám příroda poskytuje jen v několika vzácných podobách. A tak se příběh rubínu neustále obnovuje: v královských pokladech, v exkluzivních špercích i v nitru vědeckých přístrojů, kde rubín svůj ohnivý charakter proměňuje v pokrok celého lidstva.

Zdroje (5 nejhodnotnějších):

1. GIA (Gemological Institute of America): odborné články a publikace o rubínech a jiných korundech.
2. Gübelin, E. & Koivula, J.: Photoatlas of Inclusions in Gemstones – referenční příručka pro rozpoznávání a klasifikaci inkluzí v drahokamech.
3. Webster, R.: Gems: Their Sources, Descriptions and Identification – klasické dílo zahrnující podrobný popis gemologických vlastností rubínu.
4. Harlow, G. (ed.): The Nature of Diamonds – publikace s kapitolami o korundech a jejich geologickém původu a výskytu.
5. The Journal of Gemmology (Mezinárodní gemologická asociace): studie a výzkumy zaměřené na rubíny z různých nalezišť a jejich vlastnosti.