Český granát v české historii

Pyrop na našem území nahodile sbírali již Keltové. Mnohdy jim stačil jen větší déšť, aby mohli vybírat kameny přímo z ornice. Obchod s pyropem a jeho klenotnické zpracování zavedli barbarské kmeny Germánů v období zvaném stěhování národů, od 2. poloviny 5. století do 6. století n.l.

Kříž Přemysla Otakara II. vykládaný Rubíny, Safíry, Ametysty a Granáty

Již za římského císaře a českého krále Karla IV. v prvé polovině 14. století přicházeli na Turnovsko benátští prospektoři, aby zde hledali drahé kameny. Postupně tam Italové a Němci přinesli i umění brousit drahokamy.

Český pyrop, temně červený kámen, tvrdý a tepelně mimořádně odolný, se stává velmi žádaným a populárním šperkovým kamenem v době císaře Rudolfa II. Habsburského (1552–1612), kdy se obrovsky zvýšil zájem o drahé kameny pro jejich esoterický, léčivý i šperkařský význam. Do Prahy se dostává řada vynikajících zlatníků a cizelérů. Přicházejí špičkoví brusiči drahokamů a císař zakládá dvorskou brusírnu drahokamů. Výkupu nejvzácnějších kamenů, nalezených na našem území, věnoval dvůr největší pozornost. V té době si si dal založit granátový důl i pražský mincmistr Lazar Ercker. Na císařův dvůr do Prahy přišli ze severu Itálie brusiči a glyptikové z rodu Miseroniů (Miláno) a Castrucciů (Florencie).

Třicetiletá válka přinesla úpadek a zkázu. Přesto těžba a broušení drahokamů nikdy neustalo. Faktický rozkvět těžby, broušení a zčásti i zlatnického užití v Čechách umožnil zákaz vývozu granátů z Českého království, který vydala císařovna Marie Terezie v roce 1762. Tím zůstávaly i menší granáty k dispozici pro v Čechách usídlené brusiče, zlatníky a exportéry. Na přelomu 17. a 18. století měla v Praze monopol na broušení českých granátů jediná brusičská dílna, Jiří Witthaler a synové. Brousila se tu např. surovina z panství Lobkowiczů v Bílině, nejvýznamnější příklady se dochovaly v pokladnici jejich pražské fundace -Lorety na Hradčanech.

Před Francouzskou revolucí se český granát v habsburské říši a sousedním Německu stává hitem. Šlechta jej nechává zasazovat převážně do zlata, do pozdně rokokových šperků, hřebenů, čelenek, příborů, dóz i nádob. Měšťanstvo užívá podobných předmětů, ale stříbrných či litinových. Zároveň, podobně jako venkovské obyvatelstvo, užívá granátů navlékaných do jednoduchých nebo několikařadových náhrdelníků. Na přelomu 18. a 19. století se tak český granát stává všelidově přijímaným drahokamem v německy hovořící části Evropy. Úspěšně se však i vyváží. Specializované obchody se šperky s českými granáty byly již před Francouzskou revolucí v Londýně, Paříži, Berlíně i v Petrohradě.

Napoleonské války sice opět přinesly úpadek výroby i obchodu, avšak na Vídeňském kongresu v roce 1815 již manželky ruských delegátů oslňovaly soupravami z českých granátů. Car vší Rusi Mikuláš I. zavítal v roce 1833 na Turnovsko jen proto, aby tu carevně objednal kolekci granátových šperků. Ve 40. letech minulého století se šperk s českými granáty, ale i samotné vybroušené granáty stávají artiklem s kontinuálně rostoucí konjunkturou v tuzemském i zahraničním obratu. K popularitě granátového šperku přispívá i expanze léčebného lázeňství v Čechách. Stává se samozřejmostí odvážet si z Teplic v Čechách, z Karlových Varů, Mariánských Lázní, Františkových Lázní atd. granátové šperky, a to mnohdy i jako dárky. Granátové brože, náhrdelníky, jehlice do kravat apod. jako osvědčené prezenty zahraničním hostům uplatňuje česká šlechta, bohaté měšťanstvo i střední stav.

V roce 1884 byla v Čechách zřízena  speciální škola pro brusiče a rytce drahokamů, která později otevřela zlatnické oddělení. Obchodníci a brusiči drahokamů z Turnova již od konce napoleonských válek cestovali do Ruska, Ameriky, Austrálie, Jižní Afriky, kde nakupovali drahokamy a otevírali nové trhy pro turnovskou produkci. Zřizovali filiálky v evropských i zámořských zemích. Škola se ve stále větší míře zaměřovala na výuku zpracování granátů a granátových šperků. Český granátový šperk získával úspěchy na světových i speciálních výstavách v Praze, Vídni, Barceloně i Londýně.

České granáty se objevují na religiózních klenotech, později i světských ozdobách, prstenech, sponách a pohárech. Na opasku poslední choti císaře Karla IV. královny Elišky, na kříži českého krále Přemysla Otakara II. z let 1313–1340 i na pozdně gotickém kalichu s letopočtem 1510 z Loretánského pokladu. Granáty se zprvu většinou vyvážely do Freiburku, Waldkirchenu a Norimberku, odkud pak vybroušené odcházely do celého světa.

Šperky s českými granáty v katalogu
E.V. Roddin Catalogue, 1887-1889, Chicago

Brože s českými granáty v
Benjamin Allen Company Catalogue 1899